Islámští teroristé opakují taktiku radikální levice na začátku 20. století
Juan Cole, profesor historie na michiganské universitě, ve svém komentáři upozorňuje na podobnost strategie muslimských radikálů s taktikou stalinistů na začátku 20. století. Bezohlednému tvrdému jádru bolševiků se tehdy nehodil do krámu fakt, že většina sympatizantů s myšlenkou socialismu nechce svrhnout systém jako takový. Řešením bylo „vyostřit rozpory“ mezi dělnickou třídou a vlastníky kapitálu pomocí násilných akcí.
Skutečným cílem vraždění v redakci francouzského satirického týdeníku Charlie Hebdo je tedy vyprovokovat vlnu pogromů na francouzské muslimy. Podobně jako v případě hádky dvou lidí by se pak vytvořila spirála stoupajících emocí, která by na straně většinové společnosti vedla k vyhlášení další „války proti teroru“ – ta by následně vedla k radikalizaci těch muslimů, kteří fanatismus odmítají. Podobně jako v případě akcí italských Rudých brigád v 70. letech 20. století se jedná o pokus vytvořit tzv. „strategii napětí“.
K diskusi je terminologie, kterou profesor Cole používá, zejména generalizující pojetí pojmu „bolševismus“. Před říjnovou revolucí totiž teror jako nástroj cesty k moci obhajovali eseři, nikoli bolševici. Rudý teror Lenin rozpoutal jako nástroj vypořádání se s kontrarevolucí po uchopení moci. V reálu ho odstartoval atentát na Lenina samotného a šlo o upevnění bolševické vlády a likvidaci mocensky relevatní opozice hlavně v Petrohradu a Moskvě.
V roce 1919 levice socialistických stran vycházela spíš než z Lenina z úspěchu Říjnové revoluce a odporu k politice vlastních mateřských stran během první světové války. Rakouští marxisté, zmiňovaní ve vzpomínce Karla Poppera, toho v roce 1919 o taktice bolševiků moc znát nemohli a i zprávy o konkrétním dění v Rusku byly dost omezené, vzhledem k přerušeným kontaktům. Komunistické strany byly proměněny podle sovětského mustru až v procesu bolševice v režii Kominterny v letech 24-25.
Juan Cole ve svém komentáři zmiňuje i reakci norské veřejnosti na vraždy provedené Andersem Breivekem. Jeho myšlenkové východisko je zřejmé: jedinou efektivní odpovědí na tuto manipulativní strategii je odolat nutkání vinit celou skupinu za činy nemnohých a nedovolit emocím, aby odebraly rozumu kontrolu nad hodnocením celé situace.
(Aktualizace: titulek článku byl upraven, protože použití pojmu „stalinisté“ pro rakouské marxisty v roce 1919 je zavádějící.)
Přečtěte si na: Sharpening Contradictions: Why al-Qaeda attacked Satirists in Paris
