Náboženství jako nejlepší přírodní antidepresivum
Hluboce věřící lidé spoléhají na intuici více než na racionální myšlení. Jakmile by začali víc využívat racionálního myšlení, tak by se jejich “míra pobožnosti” měla změnšit. Alespoň to výzkumy v minulosti naznačovaly. Nedávno publikovaný výzkum ale toto tvrzení vyvrací a naopak předkládá teorii jinou – a to že víra v něco nadpřirozeného není nic vrozeného a závislého na intuici nebo racionálním myšlení, ale je to spíše výsledek výchovy a okolních socio-kulturních procesů.
Vyzkumný tým z Coventry a Oxford University podnikl tři různé výzkumy – dva terénní výzkumy na Svatojakubské cestě a jeden neurostimulační experiment na Oxfordu.
Terénní výzkumy se zabývaly měřením “míry pobožnosti” v závislosti na testech intuitivního a racionálního myšlení, kde se ale nenašlo žádné propojení. Ve třetím neurostimulačním experimentu výzkumníci pomocí stimulace elektrickým proudem potlačovali část mozku zodpovědnou za racionální a logické myšlení, aby měla intuice co největší volnost. Ani tady se ale neprokázalo žádné zvýšení či snížení “míry pobožnosti”.
Už jiné dřívější studie navrhovaly brát racionální myšlení a náboženskou víru jako “dvě různě fungující mysli” v jedné hlavě. To se potvrdilo během třetího experimentu při skenování mozku – ukázalo se, že racionální myšlení aktivuje hlavně pravý prefrontální kortex. Pobožné myšlenky naopak aktivovaly v největší míře střední ventrální prefrontální kortex.
Někteří lidé dlouho nemohli přijít na chuť věřícím vědcům. Vždyť každý vědec by měl být zdatný v kritickém a racionálním myšlení – což by podle předchozích výzkumů mělo znamenat i tíhnutí k ateismu. Ve světle nového výzkumu už to dává o něco větší smysl. Vypadá to totiž, že vědecké vzdělání může koexistovat s náboženským vyznáním – když je tak člověk vychován. Prostě si pro tyto skoro protichůdné koncepty vytvoří ve své mysli “oddělené nádoby”.
A proč tedy náboženství vůbec vzniklo? Vždyť se nezávisle na sobě nějakým způsobem vyvinulo snad ve všech známých kulturách. Na to nabízí jednoduchou odpověď Robert Sapolsky – je to velice efektivní způsob redukování stresu. Svět je složité a nebezpečné místo, a náš čas na něm není neomezený. Každý tedy s vysokou pravděpodobností dříve či později umřeme.
Věřit, že za vznikem toho všeho je něco víc než jen velmi nepravděpodobná náhoda, je vlastně velmi vysvobozující cesta, jak delegovat některé jinak skličující otázky na libovolnou vyšší entitu. Přidáním víry ve vyšší smysl našeho bytí si otvíráme ještě další možnost zbavení se existenciálního stresu. Pokračováním v delegování námi často těžko vysvětlitelných věcí se dostaneme až k dnešní podobě některých náboženství.
Zajímavé je, že pobožnost má své zdravotní výhody. Věřící lidé mívají lepší životosprávu, mají tendenci se méně setkávat s rizikovými faktory, a ještě navíc mají v podstatě zadarmo přístup k sociálně podpůrné komunitě, se kterou mohou řešit své problémy. Naopak u ateistů je míra depresí vyšší než u věřících lidí.
Nakonec tedy Robert nabízí ještě jinou a poněkud troufalou otázku – když snad každá civilizace došla k nějaké formě pobožnosti, a navíc to má určité životní a zdravotní výhody, tak co je vlastně “špatně“ s těmi, kteří nevěří?
Přečtěte si na: Bigthink - Is Spirituality Our Natural Inclination or Is It Learned?
