Jordan Peterson nebyl žádný bojovník proti LGTB a ani žádný aktivista alt-right scény, ale oni to z něho udělali. Ve skutečnosti mu jen lezli krkem všichni pozéři. A půlka těchhle studentů, co chtěli být oslovovaní novými osobními zájmeny, vážně nic jiného nebyla.
Představte si, že máte dospívajícího syna, který nosí ze školy samé pětky. Ale místo aby se začal učit, vám oznámí, že se jmenuje Ethelstan II., je vtělením dávných vikingských králů a máte mu tak říkat – nejspíš budete lehce znepokojeni. Až vám vaše přítelkyně sdělí, že nyní je její jméno Paola Nancy Millstone Jenningsová, je básnířkou symbolistkou a už nebude vyndavat talíře z myčky a orálním sexem opovrhuje, možná se začnete poohlížet po nové. V dnešní západní společnosti si tím ale koledujete o pěkný průšvih, protože jste právě urazili něčí city. Tak nějak začala popularita a s ní spojené problémy doktora Jordana Petersona, klinického psychologa a profesora na Torontské univerzitě.
V roce 2000 ho nikdo neznal a jeho pětisetstránkové odborné analýzy mýtů Maps of Meaning se prodalo jen pár stovek výtisků. O dva roky později se však na diskuzním webu Quora kdosi zeptal do davu: „Které podstatné věci by podle vás měl znát každý člověk?“
Doktor Peterson odpověděl – a z jeho odpovědi se stal virál. Ty odpovědi byly prosté.
Stůj rovně, s rameny dozadu, zní první.
Druhá: Pečuj o sebe, jako bys pečoval o někoho, komu se snažíš pomoct.
Třetí: Kamaraď se s lidmi, kteří pro tebe chtějí to nejlepší.
Čtvrtá: Porovnávej se s tím, jaký jsi byl včera, ne s tím, jaký je někdo jiný dnes.
Další říkala: Dělej to, co má smysl, ne to, co je zrovna výhodné.
A předposlední: Pracuj tak tvrdě, jak jen můžeš, alespoň na jedné věci a uvidíš, co se stane.
A samozřejmě ta poslední, legendární: Ukliď si ve vlastním pokoji, než začneš kritizovat svět.
Samozřejmě, není to nic nového.
„Jak mám dosáhnout osvícení?“ zeptal se nový žák zenového mistra. „Už jsi večeřel?“ optal se Džóšú. „Ano, už jsem jedl,“ odpověděl novic. „Tak si po sobě umyj misku,“ řekl mistr.
Když totiž o uklízení pokoje mluví dalajláma, všichni to s obdivem přijmou jako hlubokou duchovní moudrost. Pokud ale prohlásí univerzitní profesor: „Můžete skutečně najít mnoho studentů, kteří jsou odhodláni restrukturalizovat mezinárodní ekonomický systém, ale nedokážou udržet pořádek v pokoji,“ už je to jen krůček od toho, aby z něj byl xenofob, obránce patriarchátu, šiřitel nenávisti a podporovatel extrémní pravice.
Z podpory extrémní pravice vás totiž dnes můžou obvinit jedna dvě. Protože co to vlastně vůbec je? Doba je zkrátka složitá – tisíce let stará identita muže se rozpadá, dnešní chlap už není ani živitel, ani ochránce, spíš jen taková podezřelá postava, co má na hrbu všechny hříchy světa. Ani chlap by se tomu už nemělo říkat, slyšíte to slovo? Chlap! Zní to nějak agresivně, určitě někoho znásilní!
Ten nejasný pojem alt-right zahrnuje kohokoli od skinheada, majitele střelné zbraně nebo člověka považujícího celé MeToo za přehnaný hon na čarodějnice až po farmáře vyděšeného z faktu, že si na Facebooku jeho děti mohou vybrat z padesáti různých pohlaví. A volbou pohlaví právě celé ty Petersonovy patálie začaly.
V roce 2016 schválil kanadský parlament zákon C-16, který definuje vyjádření sexuální identity jako základní lidské právo zakotvené v ústavě. Jeden z důsledků tohoto schválení se dotkl i života doktora Petersona, který si do té doby žil v klidné anonymitě své univerzitní existence. Tím důsledkem bylo totiž nařízení, jak mají instituce – do kterých patří i Petersonova univerzita – oslovovat lidi. Tak například pokud se muž cítí být ženou (nebo naopak) a veřejně svoji novou identitu oznámí, pak na něj musí univerzita takto i nahlížet.
Problém ovšem nastal ve chvíli, kdy někteří odborníci na problematiku genderu přišli se zjištěním, že existuje až 63 sexuálních identit! Facebook jich v současnosti svým uživatelům nabízí dokonce 71, ze kterých si mohou vybrat, a vedle už známého gay a lesbička to je například bigender – střídají identifikaci mezi mužskou a ženskou, gender questioning – ti, kdo se teprve ještě hledají, non-binary – kteří odmítají rozdělení na ženské/mužské role, pansexuál – sexuálně přitažlivý mu připadá každý člověk, nezávisle na pohlaví, nebo gynosexuál – osoba, kterou přitahují ženy nezávisle na jejím pohlaví, ať už se tak narodila, nebo se za ženu prohlásila.
Sexuální identita se ovšem v řeči vždy promítá do kategorie osobních zájmen, kterými popisujete druhou osobu. Mluvit o někom, kdo oznámil že je non-binary, a používat přitom zájmeno on nebo ona už v takové situaci logicky nestačí. Takže začala vznikat nová zájmena jako zey, ve, per nebo e a řada univerzit přijala předpisy, které vyučujícím přikazovaly tyto novotvary používat.
A právě v této situaci doktor Peterson prohlásil, že genderově neutrální zájmena, jako je oni nebo zo, prostě na svých přednáškách používat nebude a nebude tak své studenty oslovovat i pokud by si to náhodou přáli, protože je považuje za útok na biologii a myšlenku objektivního světa. A nepřítel byl na světě.
Pro úplný obraz je třeba dodat, že koncept sexuální identity se na západních univerzitách rozvinul už do takového stádia, které si běžný Středoevropan dokáže představit jen stěží. Představení slavné (a feministické!) divadelní hry Monology vagíny na Eastern Michigan University bylo například zrušeno s odůvodněním, „protože ne všechny ženy mají vagínu a mohly by se cítit dotčeny“.
Okamžitě se strhla přestřelka, jakou kanadská univerzitní obec ještě nezažila. Na Petersona verbálně útočily davy rozlícených studentů, zatímco jiní studenti jej stejně vehementně bránili. Řada veřejných postav z univerzitního i politického světa volala po jeho vyloučení z Torontské univerzity – k čemuž sice nedošlo, ale plánované hostování mu zrušila University of Cambridge. „Jeho práce a názory nejsou reprezentativní, a tak nepovažujeme jeho hostování za významný přínos pro univerzitu, naopak by bylo proti jejím principům,“ znělo prohlášení představitelů cambridgeského studentstva.
„Nic o mně neví. Nezastaví mě to od pokračování v Kanadě nebo kdekoliv jinde,“ vrátil úder Peterson v rozhovoru pro The Independent.
A také že ho nezastavili.
V roce 2018 se z jeho motivační knihy 12 pravidel pro život: Lék na chaos stal bestseller ve Velké Británii, Německu a Francii a v internetovém obchodě Amazon se vyšplhala na nejlépe prodávanou knihou v Kanadě a ve Spojených státech. Na jeho přednášková turné dávno nestačí auly, nyní se odehrávají v multifunkčních halách. Profesor psychologie z Kanady, který působí trochu staromódním dojmem, dokázal svými názory strhnout miliony lidí a jen na příjmech z YouTube dnes vydělává asi 80 000 dolarů měsíčně. A týdeník The New Yorker ho dokonce označil za dnes nejvlivnějšího intelektuála západního světa.
Rostoucí sláva mravokárného klinického psychologa nakonec popudila i „nejnebezpečnějšího filosofa na Západě“ Slavoje Žižeka, který v debatě na Cambridge – kam na rozdíl od Petersona má přístup – prohlásil, že kanadský psycholog je jeho nepřítel, protože šíří pseudovědecké teze a konspirační teorie o neomarxismu: „Je to falešný vědec, který nedokáže mluvit o ženách a o manželství, aniž by přitom nezmínil humry nebo lidoopy,“ napadl slovinský sociolog Petersonovu zálibu v příkladech z oblasti etologie. „Peterson chce být moudrý a dávat lidem rady. Na to reaguji jako Goebbels a hned vytáhnu svou zbraň, nevěřím žádné formě moudrosti, pro mě je moudrost již z definice hloupost,“ řekl za bouřlivého aplausu levicových studentů Žižek, který sám sebe označuje za marxistu a proslul provokacemi a skandálními výroky.
„Kdykoli, kdekoli, pane Žižeku,“ poslal mu Peterson na Twitteru vyzvání na souboj jako odpověď za vyhlášené nepřátelství.
A Slavoj Žižek výzvu na duel přijal!
„Kokainový Hegel!“ – „Humrový Zarathustra!“ vyměňovali si urážky fanoušci obou filosofů. Vstupenky, jejichž ceny dosahovaly až 1500 dolarů, byly v předprodeji vyprodány za několik hodin. A celá světová filosofická elita se na Velikonoce začala sjíždět do středověkého města, o kterém německý básník Goethe řekl, že „v koruně měst je tím nejdrahocennějším kamenem“, a jež se ve znaku pyšní heslem Praga mater urbium – Praha matka měst.
Proč si slovinský filosof vybral jako místo konání právě Prahu? O tom se na sociálních sítích okamžitě rozpoutaly debaty. Petersonovi příznivci zlomyslně rozšiřovali pomluvy, podle kterých pověrčivý neomarxista Žižek věří na geomancii a doufá, že astrální tělo starobylého města v sobě stále nese stopy vpádu sovětských vojsk v roce 1968. „Kde jinde by marxista chtěl vyhrát než na místě vítězství svých myšlenkových souputníků nad demokracií?“ tázali se výsměšně.
Ale brzy se ukázala pravda, která – jak už tomu v případě Žižeka je se vším – byla daleko bizarnější. Hned na první tiskové konferenci totiž levicový filosof prozradil, že ho zaujalo pražské místní jméno Žiži, označující v předkřesťanských dobách posvátnou vyvýšeninu na místě, kde později vysoko nad Vltavou vyrostl Pražský hrad. Etymologicky je původ slova žiži, zmiňovaného poprvé v Kosmově kronice, odvozen od slova žár, žhnouti. Prý to byla připomínka dávných pohanských posvátných ohňů na místě skalnaté vyvýšeniny, kterou skutečně archeologové objevili na III. nádvoří Pražského hradu. A výstřední slovinský filosof vyzval Petersona k souboji právě na tomto místě.
Opravdu se Žižek domnívá, že je díky svému jménu s Žiži magicky propojen? Věří snad, že mu prastaré telurické proudy propůjčí sílu potřebnou k poražení nenáviděného klinického psychologa? Myslí to doopravdy, nebo chce být jen zase něčím zajímavý, jako když posledně na videu novinářům ukazoval, že má prádlo uložené ve skříňkách v kuchyni, kde normální lidé skladují nádobí?
Ať už to bylo jakkoli, Praha jeho žádost přijala s nadšením. Nejenže Rudolf II., Masaryk i Havel bývali přátelé filosofů, ale duchovnem a mystikou je stověžatá metropole proslulá.
Horečné přípravy na „duel filosofů“ nebo „duel století“, jak debatu někteří novináři nazývali, začaly.
Prezident Klapuška pochopitelně nemohl zůstat pozadu a akci udělil svou oficiální záštitu. I jemu se totiž velmi líbila Petersonova strohá otcovská rada, kterou si jeho stoupenci tisknou na triko: Vzchop se, vole.
*
(Článek je ukázkou z nové knihy Klapuška a neandertálci Jakuba Horáka. Autor v ní navazuje na motivy předchozího bestselleru Kočky jsou vrženy a uvádí Jordana Petersona na scénu jako nového hrdinu, který se v Praze utkává ve filosofickém souboji se Slavojem Žižekem. Výtisk je možno získat na adrese www.hithit.com/klapuska .)
