Léčba tripem

Jedno dubnové pondělí roku 2010, Patrick Mettes, čtyřiapadesátiletý režisér televizního zpravodajství, léčený na rakovinu žlučových cest, si přečetl článek na titulní stránce Timesů, článek, který změnil jeho smrt.

Diagnóza jeho choroby se objevila před třemi lety, krátce poté, co si jeho manželka Lisa všimla, že má zažloutlé bělmo očí. Do roku 2010 se rakovina rozšířila i do Patrickových plic, a on se teď zvolna začínal kácet pod tíhou oslabující chemoterapie a strachu, že by také nemusel přežít…

The New Yorker přináší fascinující článek o používání halucinogenů v medicínské praxi. Drogy jako psilocybin nebo syntetický meskalin pomáhají užívajícím překonat primární identifikaci se svým tělem a zažít stavy osvobození od ega. Z tripu se vracejí s novou perspektivou a hlubokým přijetím sebe sama.

Po čtyřech setkáních byla Patrickovi naplánována dvě sezení s látkou – jedno s aktivním placebem (v tomto případě šlo o vysokou dávku Niacinu, který může vyvolat brnění), druhé s pilulkou obsahující psilocybin. Obě sezení se odehrávala v místnosti, která spíše než ordinaci připomínala obývací pokoj, s pohodlnou pohovkou, obrazy krajin na stěnách, jež byla na policích vybavena množstvím knih a spirituálních artefaktů, včetně Buddhy a glazované keramické houby. Během každého sezení, které potrvá většinu dne, Patrick bude ležet na pohovce s maskou na očích a ze sluchátek mu bude znít pečlivě sestavený playlist, z autorů jako je Brian Eno, Philip Glass, Pat Metheny, Ravi Shankar. Terapeuti budou připraveni pomoci, kdyby se dostal do jakýchkoli problémů, sami však do procesu budou zasahovat jen minimálně.