Proč je monogamie tak složitá?
Naši dávní předci byli promiskutiní, až hypersexuální, a vůbec se za to nestyděli. Podle psychologa a spisovatele Christophera Ryana nás evoluce obdařila reprodukčními systémy, které nejsou uzpůsobeny na monogamii – nebo se alespoň velice liší od reprodukčních systémů ostatních opravdu monogamních druhů.
Proč ale tedy většina lidstva oslavuje monogamii, i když na ní evolučně ani biologicky nejsme úplně stavěni? Proběhla během našeho vývoje nějaká celospolečenská proměna, která ustanovila takový úzus? A pokud ano – není tlak na monogamické svazky spíše milosrdná lež, kterou si sami namlouváme v rámci budování udržitelné společnosti?
Jednu odpověď nabízí Desmond Morris ve své knize “The Naked Ape”, kde píše o tomto rozdílu mezi lidskou biologickou stavbou a skutečným chováním. Podle něj za onen posun může hlavně nástup socializace, kdy monogamie byla to nejschůdnější řešení, jak udržet spolupráci silných i slabších samců ve skupině. Totiž aby i slabší samci spolupracovali, museli dostat rovné právo na rozmnožovaní. Kromě toho byl už každý samec ozbrojen smrtícími zbraněmi, což fungovalo jako další popud k párování samců a samic po dvou tak, aby mohli být všichni “spokojeni”, bez zbytečně přehnané rivality. Z tohoto výkladu tedy vyplývá, že jedna z prvních nepsaných sociálních domluv, která ve své době přispěla ke “klidnějšímu“ vývoji lidstva, je monogamie.
Jinak to vidí Christopher Ryan – v knize “Sex at Dawn“ polemizuje o tom, že skutečným důvodem nástupu monogamie bylo majetkové vlastnictví. Půda najednou byla vlastněna a předávána z generace na generaci. Jídlo muselo být pěstováno, sklízeno, skladováno, chráněno, kupováno a prodáváno. K tomu musely být budovány ploty a zdi. Tyto zdi musel někdo chránit. A toho někoho musel zas někdo jiný vychovat. Celý tento koloběh najednou kladl mnohem větší důraz na spolehlivé udržování populace a výchovu, a pro takové zadání je monogamie vhodný systém.
Ať už je to jakkoliv, lidé nejsou biologicky ani psychologicky stavěni na soužití s jedním partnerem po celý život. Možná proto se utrácí tolik peněz za manželské poradenství, knihy slibující zaručené recepty na bezchybný vztah, pornografii nebo viagru. Je to taková drahá lidská snaha o zachování monogamního ideálu.
O svém vypovídá i současný úspěch Tinderu – jednoduché aplikace na hledání různorodých partnerů. Miliony každodenních uživatelů, z nichž asi třetina je ženatá/vdaná. Pětina uživatelů nehledá dlouhodobý vztah. Nutno ale podotknout, že většina uživatelů je vysokoškolského věku. Mohl by tedy v budoucnu Tinder zbořit dlouhodobě budovaný ideál monogamie? Těžko. Ale funguje jako dobrá připomínka, že monogamie je sociální konstrukt, od kterého máme biologicky podmíněnou chuť často utíkat.
Přečtěte si na: http://bigthink.com/scotty-hendricks/why-is-monogamy-so-difficult-its-made-for-society-not-for-us
