Kterak si roboti získají naši důvěru
Čím dál více se mluví o robotizaci, průmyslu 4.0, a podobně. Nedávno navíc dostal první robot – Sophia – občanství v Saudské Arábii. Některé (nejen) čínské továrny už automatizují ve velkém a nahrazují až 90% lidských pracovníků. V nadcházejících letech nás tedy čekají velké společenské změny spojené s robotizací, nejspíš i ve službách, které jsou zatím doménou hlavně mezilidské komunikace. Velká část naší společnosti a komunikace je ale postavena na důvěře, z čehož vyvstává důležitá otázka – kdy a jak vlastně začneme důvěřovat robotům, když se na nás tak nezadržitelně valí robotizace?
Kladná emoce v sektoru služeb je velice důležitá (představte si třeba částečně automatizované nebo roboticky asistované hotely a nemocnice – již brzy ve vašich životech), a právě proto se různí vědci zabývají možnostmi, jak roboty a automatické systémy co nejlépe představit a přiblížit současné společnosti.
Odpověď by se mohla skrývat v kombinaci frekventovanějšího výskytu v každodenním životě a překonání konceptu zvaného “Uncanny valley” (česky strašidelné údolí). Jde v podstatě o zobrazení závislosti mezi lidmi vnímanou lidskostí (antropomorfismem) a následně vyvolanou emocí a důvěrou. Důležitý je moment, ve kterém se přibližování k lidskosti dostane do nepříjemného až strašidelného bodu, kdy robot vypadá dost lidsky, ale zároveň pořád existují nedokonalosti rozbíjející iluzi. Tuto fázi budeme muset překonat, abychom humanoidním robotům dokázali opravdu upřímně věřit.
K tomu, aby roboti překročili toto údolí se dají využít různé psychologické triky, které se často používají i v mezilidské komunikaci. Jako třeba zrcadlení řeči těla a opakování gest druhé strany. Nebo udržování očního kontaktu (ale ne zas moc dlouho) a mrkání během konverzace. Také pohyb hlavou a očí signalizující myšlenkové pochody a emoce. Důležitá je i intonace a celkově tón, kterým robot mluví. Stejně tak jde o fráze a výplně, nebo i uměle vložená parazitní slova. Kromě toho existuje mnoho různých pohybových detailů, které hrají velkou roli, ale jsou otázkou spíše optimalizace. Jde například o strmost pohybů (měly by začínat pomalu a pak zrychlovat, na konci opět zpomalit) nebo náklon předcházející začátku pohybu a koordinace více pohybů najednou (od velkých kloubů po menší). Všechny tyto drobnosti o něco více zlidšťují interakci, na čemž se poté dá stavět důvěra.
Ještě nás čeká dlouhá cesta, než budeme moci mluvit o opravdové důvěře mezi lidmi a roboty. Technologické inovace ve spolupráci s psychologicky založeným přístupem (a navíc ruku v ruce s častějším až každodenním setkáváním) by na nás v dlouhodobém horizontu měly fungovat. Nakonec to bude pro dobro všech, podle všeho se s nimi budeme v blízké budoucnosti setkávat čím dál častěji.
Přečtěte si na: SingularityHub - How robots will win your trust
