Jung: Analytická psychologie

Jung? Carl Gustav Jung? Nic mi to neříká, pravil můj curyšský známý. Zíral jsem na něj udiveně. Jeden z nejznámějších psychologů přeci studoval a pracoval v Curychu na universitě a především bydlel u Curyšského jezera v proslavené Bollingenské věži – vlastně spíš malém hrádku, který začal stavět v roce 1922 a který celý život dostavoval, neboť tvrdil, že stavba symbolizuje jeho Já.

O týden později jsem byl v Curychu opět na návštěvě a známý na mě už z dálky volal: Tak jsem se ptal sousedů na toho tvého Junga! Znají ho – byl to nějaký cvok, co bydlel dole u jezera v domě bez elektriky.

Tak to je pěkné. Z jednoho z nejoriginálnějších myslitelů dvacátého století zůstal jeho poklidným sousedům v hlavě pouze obraz excentrika, který si na břehu jezera hrál s kamínky. Ne, že by se to od Švýcarů s celou jejich pečlivostí a spořádaností nedalo čekat.

Jako úvod do Jungova myšlení je nejlepší kniha Analytická psychologie. Její teorie a praxe (Tavistocké přednášky). Obsahuje pět přednášek, které měl Jung na Tavistocké klinice v Londýně. Najdeme tu všechny jeho základní koncepty – archetypy, osobní i kolektivní nevědomí, práci se sny i aktivní imaginaci. Vše je navíc velmi srozumitelné, což se například o Jungových Sebraných spisech tvrdit nedá; jednoduchost formy je dána i tím, že Jung přednášel v angličtině.

V úvodu nás Jung seznamuje se svým konceptem mysli. Představuje čtyři psychické funkce, kterými se vědomé já člověka vztahuje ke světu. První z nich je vnímání, díky kterému víme, že něco existuje. Druhé je myšlení, které nám říká, co to je. Prostřednictvím cítění, ve smyslu hodnocení, se dozvídáme, jaké k věci máme vztah – zda se nám líbí, nemáme ji rádi nebo je nám lhostejná. A konečně funkce poslední, nejtajemnější, kterou Jung označil jako intuici. Díky ní tušíme, kam by věci mohly vést, jaký by mohly mít vývoj.

S termínem intuice začíná Jungova pověst coby esoterika. Především behavioristé mu vyčítali, že jeho psychologická metoda postavená na zkoumání vnitřních stavů prostřednictvím introspekce je nevědecká. Na druhou stranu na něj útočili teologové, že se snaží racionalizovat pojem Boha.

V Analytické psychologii Jung představí i další své základní koncepty:
Personu – tu část osobnosti, kterou ukazujeme druhým,
Stín – tu část naší osobnosti kterou jsme nepřijali,
Animu a Anima – zhuštěnou zkušenost s druhým pohlavím,
Self neboli bytostné Já, psychický střed v lidské duši, odlišný střed, než jaký obvykle představuje ego – já,
Osobní nevědomí, tvořené vytěsněnými nebo zapomenutými obsahy,
Kolektivní nevědomí, jakousi paměť lidstva, jehož základní strukturu tvoří archetypy.

Pro praktickou práci na sobě je klíčový koncept projekcí a přenosu. To, co milujeme nebo nenávidíme na druhých, není ta druhá osoba, ale část nás samých, kterou do těch druhých projektujeme.

Jungiánská literatura je nesmírně rozsáhlá a pokud vás Analytická psychologie zaujme, můžete se s její pomocí pustit do hlubin vlastní mysli. Na rozdíl od nejrůznějších new age konceptů a mnohé náboženské literatury máme totiž s Jungem jednu jistotu – i když duchovně směřujeme na Východ, pořád se ještě jednou rukou dotýkáme Západu.