Toulavá mysl aneb jak vznikají nové myšlenky a kreativita
V poslední době se hodně mluví o mindfulness – stavu bdělé mysli, při kterém si je člověk neustále vědom svých aktivit. Paralelně se ale zkoumá i doslova opačný stav – mind-wandering – což je v podstatě toulavý stav mysli. V takovém stavu se často můžeme přistihnout, když vykonáváme nějakou repetitivní a nenáročnou (ale zároveň ne moc stimulující) aktivitu. Toulavé myšlení má své nevýhody, ale může být velmi prospěšné – vznikají při něm totiž nové kreativní myšlenky.
Kvůli internetu a nepřebernému množství rušivých elementů dává vzrůstající obliba mindfulness smysl. Už v roce 1993 popsal Howard Rheingold základní komoditu budoucího internetu – pozornost. Dokonce popsal i dvě pravidla, ze kterých dnešní obliba mindfulness přímo vyplývá. Pravidlo první je být vnímavý a věnovat pozornost. Pravidlo druhé je být si vědom toho, kam svou pozornost věnuji, protože pozornost je omezený zdroj.
Bohužel se čím dál víc ukazuje, že mindfulness není něco, co nám lidem samo od sebe jde. Každý to zná – v jednu chvíli člověk řídí, čte, pracuje, ale hned chvíli na to se myšlenkami toulá někde úplně jinde. Nějakou dobu pak trvá si uvědomit samotné toulání. Harvardští vědci pomocí mobilní aplikace zkoumali, při jakých aktivitách jsou lidé nejvíce uvědomělí, a při jakých se nejvíce toulají. Ukázalo se, že nejčastěji se lidé zatoulávají během práce, nejméně pak při modlitbě nebo sexu. Zároveň zjistili, že myšlenkovým touláním stráví člověk denně 25 – 50 procent času. To je dost daleko od kontrolovaného investování naší pozornosti.
Nutno podotknout, že neúmyslné zatoulávání je často spíš neprospěšné. Víc než půlka lidí po autonehodě uznává, že v tu chvíli nevěnovali plnou pozornost řízení. V práci nebo ve škole se nepozorný člověk méně naučí nebo udělá. A má to i emocionální dopady. Studie opakovaně popisují spojitost mezi častým bezděčným myšlenkovým touláním a depresemi, úzkostmi, nebo sobectvím. V roce 2012 dokonce jedna studie spojila mind-wandering s urychleným zkracováním ochranných části chromozomů, tedy buněčným stárnutím. Jinými slovy – příliš časté a nekontrolované myšlenkové zatoulávání nás může doslova zabíjet.
Nic ale není černobíle. Zjišťuje se totiž, že mind-wandering může mít i pozitivní důsledky, nejčastěji citována je představivost a kreativita. Společně s novými výzkumy získává mind-wandering zastánce v psychologických i mediálních kruzích, nicméně ne jako náhrada mindfulness, ale jako komplement. Mindfulness a mind-wandering jsou koneckonců jen stavy mysli, a nedávné výzkumy ukazují, že oba tyto stavy mohou být prospěšné.
Podle studie z roku 2013 existuje zdravé a nezdravé toulavé myšlení. Největší rozdíl je v prostředí a naladění. Pokud se zatouláváme, jen abychom podvědomě unikli náročnému úkolu, tak zažíváme spíš negativní efekty. Naopak pokud je to kontrolované prostředí a nebo nenáročná činnost, a navíc jsme si vědomi, že se právě zatouláváme, tak se skoro bez výjimek dostavují pozitivní efekty. Ideální prostředí na toulavou seanci je tedy stav klidné monotonie, ani moc ani málo stimulující, navíc v klidném a bezpečném prostředí, kde se cítíme dobře. Což v podstatě věděcky potvrzuje už dávno známou pravdu – ty nejlepší nápady dostáváme ve sprše.
Znovuzrozený zájem o mind-wandering vznikl při zkoumání mozku. Dnes už víme, že mozek pracuje neustále. Původně si lidé mysleli, že když člověk nevykonává žádnou konkrétní náročnou aktivitu, tak mozek “vypne” – a signál v tu chvíli snímaný je jen nějaký ekvivalent bílého šumu. Později se ale zjistilo, že to není pravda. Lidský mozek má totiž něco, čemu se říká “default network”, neboli výchozí síť. Tato síť pracuje přesně ve chvíli, když se člověk nesoustředí na nic konkrétního, a produkuje nové myšlenky i bez vnější stimulace.
Dříve lidé dělili mozkovou aktivitu hlavně na pravou a levou část, ale dnes už je hlavní dělící čára spíš mezi “default network” a “attention network”. Attention network je hyperaktivní síť reagující na jakékoli vnější stimulace, zatímco default network je aktivní hlavně v mezičase. Myšlenkové toulání je jeden z typů spontánního “myšlení“, které produkuje tato výchozí síť. Porozumění jejímu fungování je i cesta k rozklíčování mechanismu, jak mozek dává vzniknout novým myšlenkám. Zajímavostí je, že podle nedávných studií substance jako LSD, Psilocybin nebo Ayahuasca potlačují aktivitu hlavně této defaultní sítě.
Mind-wandering (stejně jako třeba spánek) je jeden z paradoxních mentálních stavů, do kterých se člověk těžko dostane snažením. Výzkumníci proto většinou zadávají subjektům rutinní práci a po čase se jich ptají, jestli se zatoulali myšlenkami někam jinam. Z analýzy mozkové aktivity pak studie potvrzují intuitivní domněnky – touláme se nejčastěji když se nudíme, nebo při výkonu jednoduchých a repetitivních činností. Zatouláváme se také častěji ve stresových situacích a s narůstající únavou. V neposlední řadě i po požití alkoholu, tam ale o mnoho déle trvá následné uvědomění si samotné situace. Analýzou důvodů k zatoulávání výzkumníci odhalili i benefity tohoto stavu.
Hlavní výsadou myšlenkového toulání je kreativita a představivost. Při “vypnutí” dáváme mozku možnost vytvářet spojitosti mezi konzumovanými informacemi a generovat tak nové asociativní porozumění. Stejně tak nám to dokáže pomoci přemýšlet o budoucnosti – soustředěná mysl je upnuta v konkrétním místě a čase, povolení uzdy naopak uvolňuje kapacitu pro reflektování minulosti a plánování budoucnosti.
A právě přemýšlení o budoucnosti je důvod, proč někteří lidé tento stav záměrně vyhledávají. Když mysl není omezena konkrétním časem a prostorem, tak se lépe plánuje budoucnost. Mnozí totiž věří, že naše osobnost je složena z mnoha narativů, které propojené dohromady tvoří naši paměť a představu minulosti a budoucnosti – pokud to tak je, potom by mind-wandering mohl být stav, ve kterém se děje „vyprávění“ těchto narativů.
Navození takového stavu je vlastně osobní ekvivalent brainstormingu. I proto se o mind-wandering začíná zajímat čím dál víc lidí, i z byznysu. Pro společnosti dychtící po inovacích by to mohla být další technika, kterou by šlo podpořit kreativitu. Dokonce už existují první prototypy podpůrných technologií – takzvané “wander materials” – například různé bublinkové fólie a zamotané provázky, se kterými si zaměstnanci mohou hrát a indukovat tak kýžený pozitivně toulavý stav mysli.
Zůstává otázka, proč mindfulness a mind-wandering společně přitahují tolik pozornosti, i když jsou to v podstatě protichůdné koncepty. Existuje jednoslovná kapitalistická odpověď – produktivita. Mindfulness nám pomáhá se soustředit a vyrovnat se s okolním světem, což může zlepšit pracovní produktivitu. Mind-wandering naopak zjednodušeně říká, že je v pořádku marnit čas, pokud to tedy uděláme správně, protože správně marněný čas nakonec není vůbec ztracený. Jinými slovy – i pauza může být produktivní.
Přečtěte si na: Mind-wandering - The Rise of an Anti-Mindfulness Movement
