Jsme oběti svého nevědomí?
Obecně se předpokládá, že lidské konání pohání vědomí. Že se jaksi „v přímém přenosu“ rozhodujeme o tom, co budeme a co nebudeme dělat a toto konání jsme schopni sledovat a ovlivňovat, alespoň do značné míry. Otázka ale zní- co když to není pravda?
Tým doktora Ezequiela Morsella ze San Francisco State University přišel totiž v létě tohoto roku s překvapivým a do značné míry provokativními tvrzeními. V paperu, publikovaném v Behavioral And Brain Sciences v rámci Cambridge Journals tvrdí, že naše vědomí je prakticky pouze jakýsi amplion, který nás informuje o tom, co už bylo dříve rozhodnuto v nevědomých částech mozku. To co chápeme jako „vědomí“ je tak vlastně pouze jednoduchý algoritmus, kterým se realizují již provedené rozhodovací mechanismy.
Tým mladého argentinského vědce svoji teorii, pojmenovanou Passive Frame Theory opírá o dlouholetý experimentální výzkum především základních motorických reakcí na pachy. Nebylo tedy zkoumáno, co si lidé o pachách myslí, ale jak na ně motoricky reagují. Cílem je zjišťovat lidské reakce v jejich základní podobě, neovlivněné „vedomým“ zpracováním a sebeuvědoměním či obecně perspektivou zkoumaného subjektu. Velmi zjednodušeně řečeno jde o to, jak lidé reagují na podněty předtím, než si uvědomí, že na ně mají reagovat. Morsella a jeho tým věří, že právě to je klíč k chápání lidského vědomí- zkoumat jeho naprosté základy, jako vztah k barvám či reakci na bolest.
V praxi to podle Morsellovy teorie probíhá následovně- většina rozhodovacích procesů v našem mozku se uskutečňuje na poli nevědomí, kde nejsme schopni tyto procesy schopni vědomě zaznamenat. Jakmile dojde na nutnost rozhodnutí, pak jednotlivé nevědomé procesy, které se na rozhodnutí podílejí dodají vědomí své podněty. To je poté zpracuje do faktického rozhodnutí, které jako osoby učiníme. Co je ale klíčové- naše vědomí se nepodílí se na jejich vyhodnocení. Pouze je „procesuje“.
Podle Morselly je celý proces důsledkem evoluce. Většina našich základních mentálních procesů je automatizovaná a na základní úrovni se stejně jako zvířata spoléháme na instinkty, reflexy a jednoduchá okamžitá rozhodnutí. Při složitějších operacích, souvisejících s vyspělostí a inteligencí člověka už ale naše mozky potřebují složitější strukturu pro vyhodnocování informací, která ale bude mít jednoduchý „výstup“, který nám umožní rychle fungovat a reagovat.
Teorie má navíc podle svého autora jednu velmi zajímavou stránku- a to je pohled na duševní nemoci, především ty související s obsesemi. „Pasivita vědomí vysvětluje, proč jsme si často vědomi toho, že některé naše myšlenky a nutkání jsou pro nás špatné a dělají nám v životě problémy“ tvrdí Morsella pro server Singularity. Vědomí prostě neví, že jsou špatné. „Celý ten systém je daleko méně účelný a vědomý, než se až doposud soudilo,“ tvrdí Morsella.
