Racio

Emoce

Jak se dožít 1000 let – 2. část: Jak proti stárnutí bojovat

Jak se dožít 1000 let – 2. část: Jak proti stárnutí bojovat

Ještě nedávno by většina lidí nad myšlenkou radikálního prodloužení života mávla rukou jako nad pošetilostí, konec konců po věčném mládí se lidé sápou snad od počátku civilizace. Všichni jsme jistě slyšeli o různých více či méně zvrácených případech z minulosti, kdy se vladaři nebo blázniví vědci snažili za pomoci všemožných technik dlouhověkosti nebo i nesmrtelnosti přiblížit. Nikomu se to (pokud víme) nepodařilo. Za posledních několik let se ale výzkum hlavně na biotechnologické scéně dostal do bodu, kdy to vypadá, že tentokrát to nejsou jen fantaskní nápady bláznivých vědců – důkazem budiž fakt, že se první várka terapií tohoto druhu a s reálnými výsledky dostává do klinických testů a dokonce jimi úspěšně postupuje. Díky tomu začíná být toto odvětví lákavé pro investory z privátního sektoru, kteří zde investují každým rokem víc a víc miliard dolarů. A to znamená jistou možnost, že by omlazující terapie mohly být relativně brzy skutečně k dostání na trhu. Když už taková možnost existuje, tak si pojďme postupně představit co se stalo a jak je to vůbec možné, základní principy omlazování, druhy terapií, a i potenciální dopady na společnost.

Krátká série o novodobé výpravě za receptem na dlouhověkost

1. část: Co je to stárnutí
2. část: Jak proti stárnutí bojovat
3. část: Co boj proti stárnutí vlastně znamená
4. část: Jaké by mohly být důsledky boje proti stárnutí

Články jsou psány tak, aby jim mělo šanci porozumět co nejvíce lidí, tudíž předem omluvte přílišné zjednodušování.

 

Úvod

 

V první řadě je nutno upozornit, že se tato vědecká oblast vyvíjí opravdu rychle, a tudíž je možné, že některé informace budou za chvíli poněkud zastaralé. Zároveň prosím neberte tento článek (obzvláště kategorie 2+) jako návod nebo odborné doporučení, co máte dělat nebo brát – je to spíše jakési shrnutí současného stavu odvětví zabývajícího se stárnutím a zkoumaných možností, jak si prodloužit život.

Další důležité upozornění je o tom, že v oblasti zabývající se stárnutím samozřejmě existují různí šarlatáni a produkty, které slibují zázračné omládnutí nebo nějaké zaručené výsledky pouze na základě experimentálních studií. Je obzvlášť důležité myslet kriticky a nepropadat senzačním titulkům, které píší o magické pilulce, která zvrátí stárnutí. Z první části této série článků víme, že existuje několik známek stárnutí, a je tedy dost pravděpodobné, že řešením nebude jedna samospásná pilulka (ačkoliv látky adresující všechny primární známky stárnutí by mohly takovému generálnímu efektu být poměrně blízko). Nejspíše půjde o řadu látek, návyků(!), a terapií, komplexně adresující různé druhy hromadícího se buněčného poškození.

Konkrétní možnosti prodloužení života jsou rozdělené do několika kategorií. Tyto kategorie jsou řazené od těch v současné době fungujících a nejvíce dostupných, přirozených a „jednoduchých“ intervencí (1), přes zkoumané možnosti a terapie s prvními prokázanými výsledky (2, 3), až po experimentální zásahy a technologie, které se teprve pořádně vyvíjejí (4, 5, 6, 7). Kategorické řazení nejspíš odráží i jejich finanční náročnost.

 

1. Celková životospráva, vliv sociálního prostředí a psychického stavu

 

Ještě před představením možností, které se za několik posledních let dostaly do popředí výzkumu, je dobré připomenout již dobře známé a prozkoumané každodenní návyky prodlužující život. Většinu jste jich už pravděpodobně někde viděli, nicméně takto pohromadě je dobře vidět, jak velký efekt mohou dohromady mít.

 

Cvičení

Jednou ze samozřejmostí je fyzické cvičení. To asi selským rozumem uzná každý i bez dlouhosáhlých studií, nicméně už vyšlo i několik vědeckých studií, které zkoumají dopady cvičení na jednotlivé známky stárnutí. Ačkoliv cvičení nepůsobí na většinu z nich přímo, dokáže velmi zlepšit fungování různých buněčných procesů podílejících se na stárnutí a zmenšit negativní dopady hromadícího se poškození.

Co se týče stylu cvičení, dobrým jednoduchým pravidlem je cvičit tak, aby tělo dosahovalo hormeze (příznivého působení po námaze a stresu, biologického ekvivalentu posttraumatického růstu), ale aby se extrémně nepřemáhalo (např. maratony). Index tělesné hmotnosti je ideální držet mezi 18.5 a 25 body. Poněkud ambivalentnější jsou názory na přesné druhy cvičení, ale podle některých studií je v kontextu známek stárnutí nejvhodnější „vysoce intenzivní intervalový trénink“ (anglicky HIIT) pro kardiovaskulární zdraví, v kombinaci se zátěžovým tréninkem proti slábnutí svalů, a dostatkem chůze, ideálně rychlé.

Každopádně dlouhodobé studie na obrovských vzorcích ukázaly, že i 2.5 hodiny jakéhokoli fyzického tréninku průměrné intezity týdně zmenšilo úmrtnost oproti kontrolní skupině o 31 %, a benefit s dobou cvičení roste. Velkou výhodou je to, že cvičení je v podstatě zadarmo, tudíž je to jedna z těch nejjednodušších cest, jak se dá prodloužit zdravý život.

 

Spánek

Fyziologická potřeba, která je bohužel často opomíjenou, ale velmi důležitou částí lidského života – výrazně ovlivňuje mnohé stránky našeho sociálního i biologického zdraví, a zároveň je spánek velmi úzce provázaný se stárnutím.

Jednoduché generální pravidlo je nespat málo, ale ani příliš moc, a snažit se dosáhnout kvalitního spánku bez použití léků na spaní (hypnotik a trankvilizérů). Podle dlouhodbé studie sledující 21000 dvojčat totiž přesně takové skupiny měly větší úmrtnost, a to konkrétně o 26 % u mužů a 21 % u žen při nedostatku spánku (pod 7 hodin), 24 % u mužů a 17 % u žen při příliš dlouhém spánku (nad 8 hodin), a 31 % u můžu a 39 % u žen při častém používání hypnotik nebo trankvilizérů. Podobné čísla uvádějí i metastudie na stejné téma.

Možností zlepšení spánku je mnoho. Obecně se doporučuje chodit spát pravidelně, do chladné a zatemněné ložnice, pohyb během dne, omezit před spaním kofein a alkohol, večer se vyhýbat modrému světlu (ať už pomocí blokujících brýlí, a nebo alespoň aplikací upravující barevné spektrum obrazovky), případně také teplá sprcha před spaním. K měření délky a kvality spánku slouží sofistikované spotřebitelské nástroje, které jsou dobře popsané tady.

 

Jídlo

Další fyziologickou potřebou je jídlo. Názory na různé diety se dosti liší, a vzhledem k velkým rozdílům mezi lidmi a různým intolerancím pravděpodobně neexistuje jedno nejlepší řešení pro všechny, i přesto ale existuje několik široce akceptovaných doporučení.

Jednoduchým pravidlem je se pokud možno co nejvíce vyhýbat vysoce průmyslově zpracovaným jídlům, které vznikají změnou chemické a biologické struktury přírodních potravin, a výživné látky jsou u nich z různých důvodů nahrazovány ochucovadly, konzervanty a barvivy. Takové jídla pak v těle často přispívají zánětlivosti, což vyúsťuje v další buněčné poškození, a tedy zhoršování známek stárnutí. Podobný efekt mají refinované cukry a tuky (obzvlášť trans-tuky). Výplývá z toho opět zřejmý závěr, a to jíst více zeleniny a celkově potravin blíže přírodnímu stavu, než těch vysoce průmyslově zpracovaných.

Že jídlo hraje velkou roli je vidět i z populačních studií. V kontextu dlouhověkosti se pozornost výzkumníků často zaměřuje na okinawskou dietu (pojmenovonou podle japonského města s největším poměrem centuriánů na světě), a také na středozemní a obecně takzvané „Blue Zones“ diety (stravovací návyky v místech, kde se lidé v průměru dožívají signifikantně delšího věku, než jinde). V podstatě všechny tyto diety mají společný rostlinný základ stravy, bez velkého množství přidaného sodíku, cukru, nezdravých tuků a nebo zpracovaných jídel. Díky zelenině a luštěninám obsahují dostatek vlákniny a antioxidantů. Dále mají společné časté porce malých ryb (až 3x týdně), malé porce masa (až 2x týdně), málo mléčných výrobků, ale naopak poměrně častou konzumaci vajec a celozrnných výrobků.

Když se bavíme o jídle, tak je potřeba zmínit, že to není čistě o tom co jíme, ale také o tom, kdy a kolik toho jíme. Jednou opomíjenou skutečností, kterou mají zmiňované Blue Zones diety společnou, je že se lidé nepřejídají. Naopak, přestávají jíst ve chvíli, když se cítí plní přibližně na 80% – tento návyk má dokonce vlastní pojmenování v japonštině – „hara hachi bu“.

V poslední době se také dosti zkoumá otázka toho, kdy přesně jíst. Zjišťuje se totiž, že čistě to, kdy člověk jí, má vliv na fungování těla. Existuje takzvaná ketóza – stav, kdy tělo nemá dostatek cukru na získávání energie z cukrů, a kvůli tomu se metabolismus „přepne“ na získávání energie primárně z tuků. Do takového stavu se dá dostat hlavně keto dietou, ale pokud člověk nejí v kuse přibližně více než 12 hodin, tak se tělo dostane do pohotovostního režimu, a začne si také brát více energie z tuků, podobným principem jako v ketóze. I proto se objevilo několik různých přístupů dohromady přezdívaných „přerušované hladovění“ (intermittent fasting), které na tomto principu staví, aby mohlo tělo využít řady benefitů, jaké takové „krátké půsty“ přináší. Ten nejznámější přístup spočívá ve vynechání snídaně a omezení jídla na 8 hodinové okno (například od 12-20 hodin), aby se tělo přes noc a do nadcházejícího oběda dostalo do zmiňovaného stavu, kdy začne brát energii více z tuků. Další možností je dieta napodobující půst (fast mimicking diet). Tady je dobré upozornit, že tyto přístupy nejsou vhodné pro každého (u žen mohou být problematické), a že je důležité je konzultovat s doktorem, zvlášť pokud má člověk nějaké metabolické poruchy či potíže.

Oba tyto faktory (kolik a kdy) jsou velmi důležité v kontextu známek stárnutí. Půst a celkově kalorická restrikce (jezení míň) totiž podle studií na různých savcích zpomalují stárnutí, tedy hromadění buněčného poškození. Například u myší i primátů stačilo omezit objem jídla o 30 %, aby myši žily déle než kontrolní skupina a buňky primátů vypadaly o 7 let mladší, než u kontrolní skupiny.

 

Benefity přerušovaného půstu

 

Kouření

Škodlivost kouření je známá věc, která ale musí být zopakována, protože je kouření opravdu velmi silně spojeno s vyšším počtem nemocí a předčasnou smrtí. V kontextu známek stárnutí kouření výrazně akceleruje poškození DNA. Efekt toho dokazuje i studie na více než milionu anglických žen, podle které kuřáci ztrácejí až 10 let života a mají 3x větší šanci na předčasnou smrt než nekuřáci. Dobrou zprávou je, že nikdy není pozdě přestat – lidé, co skončili ve 35 letech, mohou podle studie získat až 8.5 let života navíc, v 60 letech stále až 3.7 let.

 

Alkohol

Ambivalentnější je alkohol. Těžké pití (více než 4 jednotky denně u mužů nebo 2 jednotky u žen, kde jednotka je přibližně 10g čistého alkoholu) je spojeno s jaterními a srdečními problémy, s chorobami týkající se slinivky, a celkově zvýšeným riskem předčasného úmrtí. Střídmé pití je podle několika meta-studií dokonce příznivé (18 % menší úmrtnost oproti abstinentům). Nicméně navazující meta-studie, která systematicky přezkoumávala předchozí výsledky, nedošla k žádným signifikantním kladům ani záporům, a příznivost zmiňovanou v předchozích studiích zdůvodnili rozdílnými designy studií a nedostatečným zhodnocením zdravotního stavu abstinetů. Zároveň existuje mnoho studií spojujících alkohol s vyšším rizikem nemocí, jako třeba rakoviny. Názory se tedy liší, ale alespoň podle zmiňovaných meta-studií bude přiměřené pití (klasifikováno jako muži maximálně 3 jednotky denně, 14 týdně, ženy jako maximálně 2 jednotky denně, 7 týdně) čistě z biologického pohledu na zdraví nejspíš neutrální.

Co se týče druhu alkoholu, tak tam jasně vede víno. Podle jedné studie trvající 29 let mají muži preferující víno oproti pivu nebo tvrdému alkoholu o 34 % menší úmrtnost. Další studie zkoumala, jaký přesný efekt víno má a díky čemu, a přišli na prospěšnost především na srdeční nemoci, diabetes, neurologické poruchy a metabolické syndromy. Důvodem je pravděpodobně vysoký obsah polyfenol antioxidantů, konkrétně poměrně známého resveratrolu.

 

Psychický stav a sociální zázemí

Pokud budeme postupovat výše po Maslowově pyramidě, narazíme na psychologické a sociální potřeby. Pro někoho to může být překvapivé, ale je poměrně dost vědeckých důkazů o tom, že psychický stav a zdravé vztahy mají signifikantní dopad na délku života. Jedním ukazatelem je chronický stres, který je často přezdíván „skrytým zabijákem“, což se nezdá být daleko od pravdy. Chronicky vystresovaní nebo úzkostní lidé mají násobně větší šanci na předčasné úmrtí (muži až 3x). Naopak šťastní lidé se podle metastudie dožívají až o 18 % déle než nešťastní souputníci. Špatně na tom jsou i osamělí lidé, kterým hrozí až o 50 % větší risk předčasné smrti. Naopak lidé udržující zdravé sociální zázemí se mohou dožívat o mnoho déle, podle studie mají lidé s alespoň třemi mezilidskými vazbami až 2x menší risk předčasného úmrtí. Všechny tyto faktory jsou úzce provázány, takže je pravděpodobné, že i ta čísla budou podobně provázaná.

Univerzální lék na štěstí a dobré vztahy se samozřejmě doporučuje těžko, ale cesty tu jsou. Na odbourávání stresu existuje mnoho rad, „jednoduchým“ základem se zdá být smích a optimismus (pesimističtější lidé mají navíc o 42 % větší risk předčasné smrti než lidé optimističtější), ke kterému se ale dá dopracovat i oklikou. Nástrojem k tomu je především samotný mozek a myšlení, a na tom se dá pracovat. Do velké míry tady platí pořekadlo „jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá“, ale dá se trénovat i více konkrétně, třeba pomocí jógy a mindfulness meditace, která snižuje úroveň kortizolu (takzvaného stresového hormonu). Co se týče sociálního zázemí a vlivu na délku života, poskytování přátelské podpory se zdá být účinější, než pouhé přijímání. Důležité je také být součástí nějaké skupiny, o čem jsme psali už v dřívějším článku.

V kontextu zámek stárnutí to podle studií funguje tak, že jóga a meditace zvyšuje úroveň glutathionu, což je důležitý antioxidant přítomný v samotných buňkách lidského těla, jehož úroveň se s věkem (podobně jako NAD) snižuje, z čeho plyne horší schopnost bojovat s volnými radikály a zabraňovat genomové nestabilitě a souvisejícím mitochondriálním dysfunkcím. Meditace podle některých studií také prodlužuje telomery.

 

Sauna

Ne tak známou nebo praktikovanou cestou k lepšímu zdraví a dlouhověkosti je sauna. Funguje na principu vyvolání dočasného teplotního šoku, který donutí tělo k hormezi, respektive aktivování obranných mechanismů. To v kontextu známek stárnutí znamená například zmírnění zánětlivosti. Podle studie na více než 2000 finech sauna (ve frekvenci 2x-3x týdně) signifikantně snižuje risk úmrtí z kardiovaskulárních nemocí až o 23% a celkové úmrtnosti až o 24%. Frekvence více než 4 návštěv týdně měla ještě o něco lepší výsledky, a to snížení míry kardiovaskulárních smrtelných incidentů o 48% a celkové úmrtnosti o 40%.

Sauna se tedy doporučuje až několikrát týdně, v teplotě okolo 80 stupňů Celsia, jedno či více sezení po 10-20 minutách s přestávkami po 5-10 minutách (ideálně s ledovou sprchou nebo bazénem, a po cvičení, jelikož relaxuje svaly). Pro lidi, kteří nejsou zvyklí, jsou na začátek lepší kratší intervaly. Alespoň částečných benefitů se dá dosáhnout také zakončením klasické teplé sprchy nebo koupele alespoň 30 sekundami studené sprchy.

 

 

 

2. Nové i znovuobjevené léky, supplementy, a jejich kombinace

 

Tohle je samozřejmě téma samo pro sebe. Díky velkému pokroku v biologickému porozumění stárnutí, nebo alespoň poškození stárnutím způsobeného, se v současné době investují miliardy dolarů do výzkumu léků a látek, které by stárnutí mohly zpomalit nebo úplně zabránit, ba snad zvrátit. Vznikají proto nové kategorie léků a látek, které přímo bojují se známkami stárnutí – třeba jako „senolytika“, která se zaměřují na boj a odstraňovaní senescentních buněk. O každé takové látce nebo léku by se toho dalo napsat mnoho, takže jen ve stručnosti pár často zmiňovaných:

 

Curcumin

Dobrou ukázkou je například kurkumin, aktivní látka přitomná v malém množství v kurkumě. Ten aktivuje některé metabolické dráhy (SIRT, AMPK), které se podílejí na rozkládání již nefunkčních buněk a zároveň inhibuje jiné v dospělosti méně potřebné metabolické dráhy (mTOR). To má za následek prodloužení života modelových organismů a myší. Kurkumin je zároveň dobrým příkladem toho, že to nejsou vždy jen úplně nové látky, ve kterých se skrývá velký potenciál.

 

 

Fungování kurkuminu

 

Metformin

Další známým lékem (na předpis) zažívajícím renesanci je metformin, což je hodně levný (jsou dostupná i generika) a hojně používaný lék předepisovaný na diabetes. Metformin v nedávné době začalo brát mnoho lidí snažících se dostupně si prodloužit život. Částečně to může být způsobené i tím, že se i o něm a jeho konzumaci nechal několikrát slyšet David Sinclair, velmi prominentní člověk v oboru. Tvrdí, že bere metformin před spaním jako prevenci srdečních potíží, rakoviny, Alzheimerovy choroby, a v podstatě celkově jako prevenci stárnutí. Studie totiž dokazují, že diabetici beroucí metformin zažívají méně těchto problémů, a dokonce žijí déle než lidi bez diabetu (až o 15 %). Mělo by se tak dít díky regulaci krevního cukru a AMPK dráhy. Dalo by se říci, že metformin do určité míry simuluje efekty kalorické restrikce, aniž by člověk musel hladovět.

Jelikož je to jinak hojně používaný lék, tak by měl být poměrně bezpečný. Dalším argumentem je fakt, že je to vlastně lehce úpravená účinná látka z Jestřabiny lékařské, byliny používané po stovky let. Nicméně i tak existují možné vedlejší příznaky, a použití by mělo být konzultováno s lékaři. V kombinaci s nedostatkem klinických studií na zdravých lidech bez diabetu ale mají někteří lékaři na tento trend smíšené pocity. To ale většinu lidí stejně nezastaví, respektive nezastavilo, protože se z konzumace metforminu stal trend (hlavně v okolí Silicon Valley), a mnoho velmi známých lidí se nechalo slyšet, že metformin používají.

Metformin je zajímavý také proto, že je adeptem na první lék zaměřený přímo na stárnutí, který by americký úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) mohl schválit. Dříve už totiž schválil první studii s metforminem zaměřenou přímo na zkoumání interakcí s nemocemi spojenými se stářím. Pokud se tak stane, tak FDA v podstatě připustí, že stárnutí je něco, co se dá léčit a nebo alespoň do určité míry zpomalovat, což by byla velká výhra pro proponenty klasifikace stárnutí jako nemoci u mezinárodní zdravotnické organizace (WHO). Kdyby se poté podařilo i to, výrazně by to pomohlo výzkumu a celému tomuto průmyslu, jelikož by to bylo oficiální potvrzení změny náhledu na stárnutí jako takové.

 

NMN, NR

(nikotinamid mononukleotid, nikotinamid ribosid)

Pokud v současné době existuje adept na zázračnou pilulku, tak je to nejspíš látka NMN, popřípadě „příbuzná“ NR. Za vývojem NMN stojí jeden z nejznámnějších vědců a propagátorů longevity výzkumu David Sinclair, Ph.D., který je profesorem a vedoucím laboratoře zkoumající stárnutí na Harvardu, původně zpropagoval resveratrol, a zároveň je aktivní v několika firmách zaměřujících se na stárnutí. K pochopení příslibů NMN a NR se ještě na chvilku vrátíme ke kalorické restrikci. Ta je totiž jednou z možností, jak alespoň kvasinkám, pavoukům, různým druhům ryb a myším prodloužit život. Podle nedávných zjištění funguje jako signál, aby tělo zachovalo své prostředky, více se soustředilo na nápravu, boj s volnými radikály, a opravu poškozeného DNA. Základem pro tyto efekty spojené s kalorickou restrikcí jsou takzvané sirtuiny, pravděpodobně nejvíce skloňovaná genová rodina související se stárnutím. Důležité je, že se sirtuinové dráhy přepínají v závislosti na změnách životního stylu (například cvičení a už několikrát zmiňované kalorické restrikci). A dají se také uměle aktivovat zvýšením úrovně NAD v těle.

Což je hlavní důvod, proč Sinclair a jeho tým věří, že by se Nikotinamidadenindinukleotid, zkráceně NAD, sloučenina nacházející se ve všech živých buňkách, dala použít k mimikování efektu kalorické restrikce v lidech bez samotného hladovění. Proto vyvinuli NMN, látku zaměřenou na zvyšování úrovně NAD v těle, a která je v současné době v klinických testech na lidech. V předchozích studiích žily myši beroucí NMN déle, a pak také mnohem rychleji umíraly (během kratší doby, méně trpěly na konci).

Už teď je NMN a jí velmi blízká látka (NR) k dostání na trhu. A je o ně dost velký zájem, zvlášť poté, co se Sinclair v podcastu u Joe Rogana přiznal, že NMN sám bere (a pociťuje subjektivní zlepšení, což ale sám označuje za nevědecké a čistě anekdotální pozorování). On sám NMN nevyrábí ani neprodává, tudíž tomu potenciálu nejspíš bude skutečně věřit. Nicméně na výsledky klinických testů na lidech si budeme ještě muset nějakou dobu počkat.

 

Ostatní

Zajímavých látek a možných supplementů je mnoho, resveratrol (který Sinlair taky bere), glutathione (již zmiňovaný důležitý antioxidant přítomný v našich buňkách), EGCG (výtažek antioxidantů z čaje), a mnoho dalších. Je jich tolik, že si mnoho lidí snažících se prodloužit život staví svůj vlastní „jídelníček“ supplementů, kterými zároveň řeší nebo předchází i jiným zdravotním problémům. Několik lidí se proslavilo tím, že denně konzumují třeba až desítky různých tablet a supplementů, aby postihli všechny možnosti. Jedním z nich je třeba Ray Kurzweil, známý vynálezce vlastnící přes 400 patentů, futurolog, transhumanista, ředitel vývoje v Googlu, jehož list supplementů čítá na 250 položek.

K zorientování v různých supplementech a jejich účincích může také sloužit tato tabulka několika supplementů pocházející od doktorky Sandry Kaufmann, která vyvinula takzvaný Kaufmann protocol, což je v podstatě systém hodnocení současného výzkumu jednotlivých látek, podle kterého si každý člověk může sám udělat názor a poskládat svůj ideální „jídelníček“ tak, aby obsahoval látky nebo léky adresující všechny známky stárnutí (v tabulce jsou jejich ekvivalenty). Zajímavý je také tento článek o tom, na co se zaměřit při sestavování vlastního longevity programu.

 

0 – žádné studie podporující žádoucí efekt, 3 – velmi solidní studie vykazující alespoň nějaký pozitivní efekt fungující i v lidských modelech, 1-2 – něco mezi, indikuje kvalitu studií (neindikuje sílu pozitivního efektu)

 

 

 

3. Kmenové buňky

 

Jednou z dalších exprimentálních oblastí takzvané regenerativní medicíny jsou kmenové buňky a jejich doplňovaní. Ostatně vyčerpání kmenových buněk je přímo jedna ze známek stárnutí. Z dosavadního výzkumu to vypadá, že se některé problémy dají vyřešit vpravením chybějících kmenových buněk do problematického místa, a ty se poté v podstatě postarají samy.

Potenciál pro tyto terapie je obrovský, protože jsou kmenové buňky přítomny skoro všude v těle, jen je jich s věkem méně a méně. Tudíž se objevují a testují experimentální terapie, které zní až skoro zázračně – léčbu poškození očí a navrácení zraku, řešení plešatosti, nebo dokonce umožnění znovu chodit pacientům ochrnutým po úrazu páteře. Ale i další „banálnější“ problémy, které však postihují velkou část populace – revmatioidní artitída, osteoporóza, a mnoho dalšího.

V souvislosti s kmenovými buňkami je potřeba zmínit poměrně nový fenomén, a to takzvaný zdravotní turismus. Sám o sobě to není úplně nový termín, a v minulosti většinou znamenal to, že lidé z méně vyvinutých zemí cestovali za potřebnou péčí nebo léčbou do zahraničí. V kontextu kmenových buněk jde ale hlavně o regulace. Existují totiž země, které jsou mnohem benevolentnější k povolování experimentálních zákroků na svém uzemí, oproti ostatním zemím, kde jsou zajeté kontrolní procesy, které sice zaručí kvalitu, ale trvají dlouho. Právě proto mnoho lidí s problémy, na které už existují terapie, cestují například do Panamy, kde je legislativní rámec o hodně příznivější, než třeba v USA.

K ilustraci si můžeme představit několik nadějných firem vyvíjejících terapie kmenovými buňkami:

 

Elevian

Základem byl velmi excentrický výzkum, kdy výzkumníci propojili dohromady oběhovou soustavu mladé a staré myši. K překvapení všech ta mladá myš zestárla, a stará myš omládla. Výzkumníci poté dále zjišťovali, co přesně je tou příčinou, až pomocí strojového učení došli k proteinu zvanému GDF 11 (Growth Differentiation Factor 11), u kterého zaznamenali nejvíce směrodatný rozdíl mezi mladou a starou myší. Na základě toho přišli s terapií, která by měla supplementovat GDF11. Terapii poté znovu testovali na myších, a ta během 4 týdnů remodelovala srdce staré myši na srdce aktivitou a strukturou připomínající spíše mladou myš. Do klinických studí na lidech by terapie měla zamířit v roce 2021, kýženým efektem by mělo být zpomalení stárnutí a nebo dokonce omládnutí.

 

Celularity

Tato konkrétní terapie je dokonce už na trhu. Úplně zjedndoušeně jde o transplantaci kmenových buněk z placenty do krevního oběhu a různých tkání (přičemž takové kmenové buňky přirozeně zamíří do míst, která jsou zanícená a potřebují pomoc). Výsledkem by měla být zmenšená zánětlivost, zlepšená imunita a celkové podpoření regenerativních schopností lidského těla, tedy zdravé stárnutí a dlouhověkost. Celularity je právě příklad přístupu, kdy je terapie sice v procesu povolení a prochází randomizovanými kontrolovanými studiemi, ale zároveň je už nabízena napřklad v Panamě. O této terapii se zmiňuje několik celebrit, jako například Mel Gibson, který dokonce tvrdí, že jeho 92 letému otci zachránila život.

 

 

Unity Biotechnology

Tato firma se zaměřuje na jednu z dalších známek stárnutí, a to senescentní buňky. Pomocí jejich terapie kmenovými buňkami se snaží odstranit senescentní buňky a obnovit ve starších lidech správný poměr zdravých a senescentních buněk (protože kompletní odstranění také není žádoucí). Když testovali jejich terapii na myších, tak oproti kontrolní skupině zaznamenali o 35% delší délku života a navíc dramatické navýšení poměru zdravého vs morbidního stavu života.

 

Existuje mnoho dalších společností a výzkumníků zaměřující se na specifické problémy a jejich řešení za pomoci kmenových buněk, tady se případně dá vidět seznam firem zaměřjících se skrze všemožné terapie na dlouhověkost a jejich postup klinickými studiemi až na trh.

 

 

4. Genové terapie

 

Ještě experimentálnější jsou genové terapie. Teoreticky genetické terapie (spoléhajících hlavně na CRISPR, nástroj na editování genů, který se kontinuálně vyvíjí a rapidně zlepšuje a zpřesňuje) nabízejí doslova „nelidské“ možnosti. Jeden z průkopníků genetiky a syntetické biologie, profesor George Church (známý také pro svůj plán oživit mamuta srstnatého), nedávno publikoval tabulku genů, které by mohly v budoucnu lidem dodat „superlidské“ schopnosti jako extra-silné tělo, menší citlivost na bolest, lepší schopnost ovládat šest prstů na ruce, schopnost dlouho držet dech a hluboko se potápět, méně spát, méně stárnout, lépe se učit, více si pamatovat, a podobně.

 

Rejuvenate Bio

Rejuvenate Bio je firma spoluzaložená Georgem Churchem s dlouhodobým cílem prodloužit lidský život. Zajímavý je ale způsob, jakým převadějí tuto dlouhodobu vizi do reality. Mají totiž už jeden produkt skoro na trhu, a to genovou terapii, která dokáže prodloužit život, akorát je tam jeden háček – je to genová terapie pro psy (konkrétně s defektem mirtální chlopně). Důvodem je především to, že proces povolení od FDA je pro terapie zaměřené na psy násobně kratší (~2 roky oproti ~9 letům u lidí).

Toto je jedna konkrétní terapie, která pro firmu slouží jako takový důkaz, že by to mohlo fungovat, jelikož upravuje geny přítomné u psů, lidí, ale i myší, na kterých už studie dříve proběhla, a výsledkem byla 2x delší průměrná délka života. Nedávno se ale George Church nechal slyšet, že v současné době pracují na balíčku 45 genových terapií zaměřených na většinu identifikovaných způsobů, jak prodoužit život. Podle prvotních dat tato terapie adresuje zároveň všechny problémy, které byly testovány (konkrétně diabetes, osteoartrózu, rekonvelescenci po srdečních defektech a onemocnění ledvin), nicméně teprve prochází oponentním posudkem, tudíž je potřeba sledovat posudek a pak samozřejmě dlouhodobé klinické studie.

 

BioViva

Mnoho jiných výzkumníků má možná o něco méně excentrické nápady než George Church – stačí jím zpomalit, zastavit, nebo zvrátit stártnutí. Jednou z dalších kontroverzních průkopnic je Liz Parrish, ředitelka společnosti BioViva. Ta společně se svým týmem vyvíjí genové terapie, které by měly bojovat proti stárnutí, což se v kontextu tohoto článku nemusí zdát vůbec kontroverzní. A je to pravda, protože kontroverzní je především kvůli tomu, že se sama stala v roce 2015 takzvaným pacientem nula konkrétně dvou genových terapií. Jedna je zaměřená na podpoření tvorby telomerázy, což je enzym schopný prodlužovat telomery (zkracování telomerů je jedna ze známek stárnutí). A druhá by měla zabránit ztrátě svalové hmoty způsobené stářím (respektive proteinem zvaným myostatin).

Pár let zpět byly zveřejněny výsledky testů skrze externí laboratoře. Ty ukázaly, že se její telomery skutečně prodloužily. Původně (v září 2015) byly dlouhé 6.71kb (délka je uváděna v kilobázích, tedy 6710 bází). V roce 2016 bylo naměřeno 7.33kb. Nicméně tyto závěry nebyly moc přijímané, jelikož se pohybovaly na hranici statistické odchylky. Další měření se konalo v roce 2018, kdy bylo naměřeno 8.12kb. Stále to nejsou obrovské rozdíly (které ale nejspíš ani nejsou žádoucí, protože extra dlouhé telomery můžou způsobovat jiné potíže), ale trend vypadá být stoupající, což je alespoň pro Liz Parrish úspěch. Prodloužení z 6.71kb na 8.12kb ve výsledku znamená (minimálně v kontextu samotných telomerů), omládnutí o přibližně 33 let, což překonalo všechna očekávání. Efekty druhé terapie se zdají být také pozitivní, svalová hmota alespoň podle všech hmotů nechřadne, ba naopak.

Je nutné dodat, že k této konkrétní terapii a DIY přístupu má mnoho lidí výhrady, tudíž se bude muset počkat na pořádné studie a více dat. Na tom se už ale pracuje, nedávno se Liz Parrish nechala slyšet, že již existuje více pacientů, kteří tuto terapii podstoupili, a že ona sama zvažuje přidání třetí.

 

 

Genových terapií je mnoho, většina na začátku cesty skrze regulatorní prostředí a klinické testy (i když existují lidé, biohackeři, novodobá obdoba DIY kutilů, kteří na sobě experimentují s genovými terapiemi). Seznam těch nejzajímavějších v rámci tématu dlouhověkosti je opět možno vidět zde.

 

 

5. Nanoboti

 

Nejspíš ultimátním řešením jsou nanoboti, miniaturní (1-100 nanometrů, což je cca 1000x menší než lidský vlas) agenti v našich tělech, kteří by byli schopni proaktivně vyhledávat a řešit problémy, a zároveň opravovat tělo na buněčné úrovni. Existuje několik přístupů a možností, jak takový přístup může pomoci – ať už s doručováním aktivních látek přímo do potřebného místa (v současné době jsou v tomto léky velmi neefektivní), přímým provrtáním nádorů nebo ucpaných cév, a nebo opravováním DNA poškození. Zdá se to jako hodně velké sci-fi, ale už existují první slibné experimenty s reálnými výsledky, a některé terapie by dokonce již brzy mohly být používané na lidech.

Prvním slibným experimentem je společný výzkum Arizonské univerzity a Čínské akademie věd. Vytvořili nanoboty, jenž přenáší aktivní látku pevně „srolovanou“ (mechanismus čerpá inspiraci z origami), aby byla vypuštěna pouze ve chvíli, kdy „navigační DNA“ najde nádor. V tu chvíli nanobot vypustí přenášenou látku, která v místě utvoří sraženinu, a tudíž nádor odumře. Tuto experimentální terapii již testovali na několika zvířatech s růzymi druhy rakoviny. U myší se zvedla průměrná délka dožití na dvojnásobek a dokonce se podařilo úplně zvrátit průběh několika kožních nádorů.

 

Dalším zajímavý výzkum se zaměřuje na nanoboty schopné přímo provrtat rakovinové nádory. Tito nanoboti jsou navádění magnetickým polem, a podařilo se jim některé nádory v modelových organismech odstranit během 60 sekund. Zatím je testují na mikroorganismech a malých rybách, a chystají se na hlodavce a myší modely.

Nejblíže reálnému použití na lidech je pravděpodobně možnost provrtávání ucpaných cév. Tito nanoboti jsou také ovládání zvenčí pomocí magnetického pole, což umožňuje lékařům ovladát rychlost, směř i kvantitu nanobotů podle potřeby. Tato terapie byla na myších testována už v roce 2016, a pokud půjde vše podle plánu, tak by v roce 2019 měly proběhnout první testy na lidech. Potenciál je zde obrovský – ucpané cévy jsou častým důvodem srdečních potíží, které způsobují celosvětově nejvíce úmrtí.

Co se týče použití nanobotů na preventivní ochranu, místo řešení už vzniklého problému, existuje výzkum zaměřující se na takzvané „chromallocyty“, což by měli být nanoboti schopní vyjmout existující chromozomy z poškozené buňky a nahradit je novými a neporušenými, vyrobenými podle specifického genomu pacienta. Tato terapie (chromosome replacement therapy) by v budoucnu mohla vést k řešení hromadícího se genetického poškození a mutací, tedy k řešení jedné ze známek stárnutí.

 

 

6. Výměna organů

 

Tady už se pohybujeme v oblasti hodně invazivních zákroků, které ale mohou v akutních případech zachránit a prodloužit život. Zároveň je to oblast, která se také velmi rychle vývojí, jelikož je to v podstatě logické vyústění terapií s kmenovými buňkami, protože s dostatečným know-how by mělo být možné z kmenových buněk „vytisknout“ zrovna potřebný orgán (můžeme si to představit jako biochemický 3D tisk), který by poté mohl nahradit nějaký poškozený orgán (chirurgické transplantace orgánů jsou ostatně poměrně běžné).

Velkou výhodou je, že orgány vytištěné „na míru“ by mohly eliminovat problémy s přijmutím transplantovaného orgánu (takové problémy se stávají desítkám procent lidí, kteří transplantovaný orgán přijímají), jelikož by orgán byl vytištěný z buněk toho konkrétního člověka. A zároveň by takový přístup mohl vyřešit problém nedostatku orgánů – jen v USA čeká v současné době na transplantaci více než 100 000 lidí.

A možná to ani není až tak daleko – týmu vědců z univerzity v Tel Avivu se totiž nedávno povedlo vytisknout lidské srdce s komorami i cévami z lidských kmenových buněk (podařilo se to i o něco dříve, ale se syntetickým materiálem). Zatím je to zmenšený model, který se dokáže smršťovat, ale nedokáže pumpovat krev, což je další cíl tohoto týmu.

 

 

 

7. Kryoprezervace

 

Pokud ani všechny předchozí terapie nepostačí (a nebo nebudou fungovat), a člověk bude chtít žít déle, tak existuje ještě jedna krajní možnost – kryoprezervace. Velmi zjednodušeně se dá popsat jako zamrazení člověka s nadějí, že se v budoucnu vyvinou technologie, jak takové lidi dostat zpět.

V současné době lze kryoprezervaci provést až po klinické smrti, kdy jsou pacienti legálně mrtví. Existuje několik organizací jako Alcor nebo Cryonics institute, které již v současnosti fungují a mají stovky „pacientů“, kteří byli po smrti zmraženi, a přes tisíc lidí se zařeklo k podstoupení tohoto procesu v budoucnu. Procedura je ideálně prováděna co nejdříve po smrti.

Ke kryoprezervaci je důležité říct, že alespoň podle současné vědy a technologií není možné přivést takto zmražené lidi zpět, a tudíž se na ni v odborných kruzích nahlíží spíše jako na pseudovědu. Zastánci věří, že je to pořád větší šance než nedělat vůbec nic, a že by se během několik desítek nebo stovek let mohly vyvinout takové technologie, které by přivedení takto zmražených lidí zpět umožnily.

 

 

Závěr

 

Nakonec je dobré znovu připomenout, že většina potenciálně prospěšených látek a experimentálních terapií je teprve v začátcích klinických testů na lidech (pokud vůbec), takže je potřeba být ostražitý vůči anekdotálním výsledkům. Zatím těžko bude existovat nějaký zaručený recept. To ale není překážka pro mnoho lidi, co má zajém žít dlouho, a už teď zkouší různé přístupy, jak toho dosáhnout. Do velké míry si tito lidé skládají obrázek z různých více či méně kvalitních studií, ve kterých byl pozorovaný nějaký žádoucí efekt na určitou známku stárnutí u lidí, nebo prodloužení života na myších, či jiných organismech. K tomu se váže fakt, že naprostá většina studií se zabývá efektem jedné specifické látky, diety, terapie, nebo aktivity na nějaký ukazatel, a tudíž bylo doposud velmi těžké odvozovat výsledný kumulativní efekt na délku života, protože to se na lidské délce života samozřejmě těžko testuje. Tomu nepomáhal ani fakt, že samotné měření různých biomarkerů stárnutí a biologického věku nebylo dlouhou dobu moc spolehlivé.

To by se ale naštěstí mělo brzy změnit, a to hlavně díky nedávným objevům, jak poměrně přesně měřit „biologický věk“ (anglicky také „aging clocks„). Toto zlepšení je možné především díky rozvoji technologií – například díky rapidnímu zrychlení a zlevnění genetického sekvencování, digitalizaci zdravotnictví, a z toho plynoucího množství dat umožnující big data analýzy, použití machine learningu, a podobně. To vše umožňuje lépe porozumět mechanikám stárnutí.

Biologický věk je důležitý v kontextu teorie stárnutí, vysvětlené v minulém článku. Ta se zakládá na známkách stárnutí, neboli nahromaděném buněčným poškozením. Nové postupy testování biologického věku s tím velmi souvisejí, protože se zakládají na podobném přístupu, a zjednodušeně by se dalo říct, že v podstatě přímo či nepřímo měří určité známky stárnutí. Díky tomu se otevírá mnoho cest, jak tento nový druh dat využít k celkovému zlepšení zdravotnického průmyslu (od přesunu k holistickému, personalizovanému a preventivnímu přístupu, přes generování syntetických dat a predikce výsledků klinických testů, po predikci úmrtnosti,…).

 

 

Podstatné je to také proto, že tyto nové a poměrně levné druhy měření (například methylační testy) umožňují DIY testerům zjišťovat, jestli jejich přístup funguje. Dokonce již existují lidé, co mají zdokumentované omládnutí ve smyslu biologického věku. Nicméně z jednoho případu se dá těžko soudit, jestli je to nejvíc způsobené konkrétním lékem, supplementem, a nebo komplexní životosprávou. Tudíž se většina lidí snaží dělat různé věci zároveň, aby zvýšili šanci, že se trefí a něco opravdu bude mít kýžený efekt.

Na základě toho se objevují iniciativy, které se snaží v podstatě crowdsourcovat data rostoucího počtu lidí, co se snaží DIY stylem prodloužit svůj život. Pomocí dat (nejen) z methylačních testů těchto jedinců aplikujících různé diety, supplementy, a životní styl, by se postupně mohla  vybudovat paleta výsledků různých synergií. Tato data generovaná lidmi na sobě sami zkoušejícími nově dostupné poznatky pak mohou výzkumníkům pomoci zjistit, kam se případně více zaměřit. To by mohlo být velice užitečné, jelikož klasický klinický přístup může trvat velmi dlouhou dobu, kterou starší lidé nemají.

Celkově se ale tento obor vyvíjí opravdu rychle. Velkou zásluhu na tom má několik průkopníků a propagátorů, kterým se podařilo zpopularizovat myšlenku známek stárnutí a přesvědčit mnoho lidí, že věda dospěla do momentu, kdy je možné stárnutí začít léčit. Za zmínku stojí Aubrey de Grey, David Sinclair, George Church a také organizace jako SENS.org, Lifespan.io nebo Leafscience.org, které se snaží toto odvětví popularizovat. Na lifespan.io je například vidět kontinuálně aktualizovaný seznam firem pracujících na terapiích pro specifické známky stárnutí.

Když už tedy vidíme, že existují potenciální cesty k dlouhověkosti, které nejsou úplně nereálné, tak je vhodné se také zamyslet nad tím, co by dlouhověkost mohla v dlouhodobém měřítku znamenat. Na možné dopady prodlužování života na lidstvo a vývoj společnosti se zaměříme ve třetí části této série.