Skandální mlčení o Diag Human

Večer předtím, než vláda oznámila jednomyslné rozhodnutí odvolat se proti výroku mezinárodní arbitráže se společností Diag Human, došlo ve Sněmovně k důvěrné schůzce zástupců koaličních stran s představiteli stran opozičních, ANO a SPD – píše Jan Urban pro Přítomnost.

Dohoda byla poměrně snadná a rychlá, protože všechny strany měly společný zájem – za každou cenu zabránit zveřejnění a vyšetřování toho, kdo zavinil šestnáctimiliardovou díru do rozpočtu. Největší část té sumy totiž tvoří zanedbané úroky. Opomenutí zastavit jejich nárůst patří hned pod několik trestných činů představitelů všech vlád od roku 2008.

Podle dohody žádná ze stran nebude požadovat zřízení vyšetřovací komise Sněmovny. Nikdo z politiků se nebude ke kauze vyjadřovat. A především, žádná ze stran nepoužije prohranou arbitráž a „pochybení“ v kauze Diag Human ve volební kampani před obecními a prezidentskými volbami. Vláda se odvolá, a získá tak pro všechny čas a klid na práci. Jako argument prý byla opakovaně použita potřeba hladkého průběhu českého předsednictví v Radě EU.

Mlha přede mnou, mlha za mnou

Jako zázrakem najednou šestnáct miliard korun nikomu nechybí. Neexistují. Proč se čeští politici dohodli předstírat, že problém Diag Human zmizí, když o něm nebudou mluvit? V tomto třicet let hnisajícím případě není totiž v dnešní politice nikdo, kdo by jednal čestně a v zájmu státu. A tak je třeba lhát a vypouštět „mlhu“. Skandál na pražském magistrátě přišel jako na zavolanou.

Rozhořčená opozice svolává mimořádné jednání Sněmovny k projednání odsouzeníhodné korupční kauzy v pražském dopravním podniku. Všichni politici jedním hlasem mluví o korupci a divák má pocit, že se s ní konečně začalo něco dělat. Nikdo se nepozastaví nad faktem, že, jakkoliv odsouzeníhodná tahle „chmátka“ (čórka) byla, šlo v ní o pouhých pár, nanejvýš deset milionů korun prokázaných úplatků. O více než sto padesátkrát vyšší částce šestnácti miliard z prohrané arbitráže České republiky se společností Diag Human ani slovo. Proč?

Nikdo z českých politiků nechce hledat viníky největšího mezinárodního ponížení a ostudy české polistopadové politiky. Odsudek zatím utajovaného odůvodnění mezinárodního tribunálu je prý totiž mimořádně drsný. A daňovému poplatníkovi proto nikdo raději neřekne ani to, že z jeho kapsy těch pražských s takovým humbukem přetřásaných deset milionů zaplatí stát každý další týden na stále narůstajících úrocích v prohrané arbitráži.

Alena Schillerová (ANO) nejhlasitěji volá po svolání mimořádné schůze Sněmovny k vyšetření korupce na pražském magistrátě a volá dokonce dramaticky po rezignaci ministra vnitra. Jako bývalá ministryně financí přikázala ignorovat jakoukoliv korespondenci a nabídky Diag Human na jednání. Ignorovala i písemná varování, že jako ministryně nese trestněprávní zodpovědnost za to, že nezastavila zákonem předepsaným jednoduchým způsobem narůstání úroků ve výši jedna celá tři miliony korun denně. Za tři roky ve funkci to dělá přibližně jeden a půl miliardy.

Její premiér a předseda ANO Andrej Babiš se v roce 2017 ve Sněmovně přímo do záznamu přiznal, že ještě jako ministr financí stahoval po rozsudku lucemburského soudu z tamních bank obstavená česká aktiva. U něj jde o souběh dokonce několika trestných činů a nese zodpovědnost za nejméně čtyři miliardy zbytečných úroků.

Všechny parlamentní strany měly o miliardových ztrátách na úrocích dostatek informací, protože právní zástupce Diag Human zaslal v posledních letech hned několik oficiálních upozornění, adresovaných rozpočtovým a ústavněprávním výborům. Ani jedna strana nikdy neodpověděla.

Česká politická šmíra

O ministru spravedlnosti Pavlu Blažkovi (ODS), který podle protiprávních pokynů ministra zdravotnictví Bohumila Fišera (ČSSD) nechal před dvaceti lety za pět a půl milionu korun vyrobit falešný znalecký posudek proti Diag Human, sepsaný v kanceláři jeho dnešního náměstka Radomíra Daňhela, už bylo napsáno dost. Nikdo už nikdy nebude zkoumat, jak se stalo, že ve stejný čas nabídli dva další „přátelé“ pana ministra Fišera Josefu Šťávovi, že za dva či tři sta milionů korun zprostředkují smír. Ani on nemá zájem, aby se prohra v mezinárodní arbitráži veřejně probírala. Aspoň v morální rovině má zodpovědnost za dvacetileté prodloužení sporu a mnohamiliardový růst úroků.

Varovány byly i nové parlamentní strany Piráti a STAN – obě strany nabídku informací o kauze odmítly. Selhali a mlčeli všichni. Přeneseno do mravů a technik české politiky můžeme očekávat, že na začátku příštího roku – v době českého předsednictví v Radě EU přece nikdo nebude narušovat představení – se rozpadne vládní koalice. Všechny spory mezi ODS a ANO budou zapomenuty a hledat se bude „řešení“ jen mezi silnými. Samozřejmě, jen s požehnáním a podporou korupční kamarily kolem churavějícího prezidenta Miloše Zemana, kterou vyjedná jako vždy na Hradě pečený vařený ministr Pavel Blažek. Takže zbývá domluvit jen to, jestli Andrej Babiš bude prezidentem, nebo jestli ze zdravotních důvodů dá přednost trávení penze ve Švýcarsku.

Tohle je ten slibovaný „nový styl“ a „změna“ vlády Petra Fialy. Tak jen pro kontext a pro zasmání několik citátů představitelů takové změny k aktuální rezignaci ministra školství Petra Gazdíka. Předsedkyně Sněmovny a TOP 09 Markéta Pekarová Adamová: „Voličům jsme slíbili změnu. Ta spočívá i v tom, že pro politika platí v takto závažných případech presumpce viny.“ Předseda poslanců KDU-ČSL Marek Výborný: „Nebylo zvykem se k podobným věcem postavit čelem. Je to výraz politické kultury zcela jiné kategorie než dříve.“ Předseda vlády Petr Fiala: „Oceňuji jeho krok a beru ho jako výraz změny politické kultury, kterou chce tato vládní koalice uplatňovat. Podle všech dostupných informací není Petr Gazdík ani obviněn, ani vyšetřován. Jde tedy o čestné řešení, na něž jsme poslední léta nebyli ve vysoké politice zvyklí.“

A o té nepříjemnosti s nějakými miliardami za Diag Human se prostě mluvit nebude. Před námi volby a po nás potopa. Demokracie je prý spojením schopností vyjednat kšeft a uměním to prodat jako divadlo. Trochu se zapomíná na to, že pokud to divadlo není krásné a úctyhodné, demokracie přestává fungovat. Česká politická scéna tradičně připomíná spíše kočovnou hereckou šmíru, která se zoufale a marně pokouší hrát Shakespeara.

***

Autor je historik a publicista. 

***

Chcete-li mít přístup ke všem textům internetové revue Přítomnost, předplaťte si ji zde.